Mini-CEX

• Vyberte si případovou studii, která demonstruje oblast, na které pracujete – nebo takovou, ve které máte jistotu, pokud se jedná o váš první MiniCEX.
• Domluvte si hodnocení předem, ne ad hoc na chodbě
• Před zahájením krátce informujte svého hodnotitele: který pacient, na jaký aspekt se zaměřit a k čemu chcete získat zpětnou vazbu.
• Zhodnoťte svůj aktuální PDP – existuje nějaký vzdělávací cíl, který by tento MiniCEX mohl splnit?
• Před hodnocením se ujistěte, že má váš hodnotitel účet na FourteenFish. Vážně – tento krok byste neměli nechávat na později.
• Vyberte si čas a místo, kde nebudete vyrušováni každé 3 minuty

• Pacientovi se jasně představte a vysvětlete, že ho bude pozorovat kolega – většina pacientů s tím souhlasí, pokud je to vysvětleno přirozeně.
• Promyšleně strukturujte svou konzultaci – hodnotitel tak vidí, zda máte jasný přístup, nebo zda se jen zdráháte.
• Nesnažte se ukázat všechno, co umíte. Soustředěné, jasné a dobře zvládnuté setkání bude mít lepší výsledek než roztříštěný pokus o prokázání všech kompetencí najednou.
• Prozkoumejte pacientovy myšlenky, obavy a očekávání – i v nemocničním prostředí se to posuzuje v rámci komunikace a často se to opomíjí.
• Pokud se objeví něco neočekávaného, ​​zachovejte klid a metodický přístup – přesně to, co hodnotitelé chtějí vidět, je to, jak zvládáte nejistotu.
• Nespěchejte. Nespěchat do 15 minut je samo o sobě dovednost.
• Záchranná síť jasně a explicitně na konci – nenechávejte ji implicitní

• Aktivně naslouchejte slovní zpětné vazbě – netrávte ji přemýšlením o tom, co řeknete dál
• Ptejte se na upřesňující otázky: „Co konkrétně byste udělali jinak?“ je mnohem užitečnější než jen dostat titulní hodnocení.
• Před ukončením schůzky se na základě zpětné vazby dohodněte na konkrétním, dosažitelném akčním bodě.
• Nechte si vyplnit formulář na FourteenFish, dokud jste oba stále ve stejné místnosti – nebo alespoň předtím, než opustíte budovu
• Dokud je zkušenost ještě čerstvá, napište si krátký reflexivní záznam do deníku učení – v případě potřeby jej propojte s vaším plánovaným rozvojem (PDP).
• Zvažte, zda si případ vyžaduje propojené klinické přezkoumání případu (CCR) pro pokrytí dalších možností.
• Sdílejte zpětnou vazbu se svým školním supervizorem na vaší příští schůzce – obohatí to diskusi o ESR.

• Snažte se dokončit svůj první MiniCEX během prvních 3–4 týdnů od zveřejnění – to vám dá čas reagovat na zpětnou vazbu.
• Rozložte si hodnocení rovnoměrně – ne všechna v 1. týdnu a ne všechna v posledních dvou týdnech
• Využijte různé hodnotitele, abyste získali různé perspektivy
• Měnit složitost případů – v průběhu času zahrnovat případy s nízkou, střední a vysokou složitostí
• Naplánujte si své případy tak, aby pokrývaly různé klinické oblasti a různé aspekty léčby (ne pouze anamnézu, ne všechna vyšetření)
• Veďte si jednoduchý záznamník (i jen poznámku v telefonu) o tom, co jste udělali, co zbývá udělat a co jste se z každého hodnocení naučili.

Jedna z nejpraktičtějších věcí, které můžete udělat na Začít Účelem nového nemocničního místa je načrtnout hrubou „mini-CEX mapu“ – volný plán, kdy provádět jednotlivá hodnocení, na jaký typ případu se zaměřit a na co se zaměřit. Tím se zabrání klasickému chaosu na konci rotace a vytvoří se viditelný popis postupu vašeho ARCP panelu.

Tento rámec je flexibilní – přizpůsobte si ho podle vaší konkrétní pozice a realistického složení pacientů. Principem je šíře v čase, s rostoucí složitostí a důkazy o tom, že reagujete na zpětnou vazbu mezi jednotlivými hodnoceními.

Jeden z nejjednodušších a nejméně využívaných praktických tipů: vytiskněte si nebo si v telefonu stáhněte formulář MiniCEX a ukažte ho svému hodnotiteli. před začíná klinická praxe. To znamená, že ji mohou použít jako šablonu při sledování, místo aby se později snažili všechno rekonstruovat z paměti. Zároveň jim to poskytuje rychlou vizuální připomínku pěti hodnotících oblastí.

Stážisté, kteří to dělají důsledně, uvádějí bohatší a strukturovanější zpětnou vazbu – protože hodnotitel je formulářem veden po celou dobu, a ne až na konci. Vyplnění nezabere více než 60 sekund a znatelný rozdíl v kvalitě toho, co obdržíte.

Častou chybou je snaha o posouzení každé oblasti v každém MiniCEX. V praxi 15minutové setkání plně nepředstaví všech pět oblastí – a hodnotitel, který se snaží hodnotit vše najednou, má tendenci poskytovat povrchní zpětnou vazbu ke všemu spíše než užitečnou zpětnou vazbu k čemukoli.

Než začnete, sdělte svému hodnotiteli: „Obzvláště bych rád dostal zpětnou vazbu k mému dnešnímu klinickému řízení a organizaci – v tom se snažím zlepšovat.“ Zaměření se na jednu nebo dvě oblasti v rámci každého hodnocení znamená bohatší a praktičtější zpětnou vazbu. Během čtyř MiniCEXů přirozeně pokryjete celé spektrum oblastí – ale každé hodnocení bude mít pro vaše učení něco specifického a nezapomenutelného.

Tento test má účastníky schůzek častěji, než byste čekali. Systémový e-mail, který FourteenFish posílá vašemu hodnotiteli s žádostí o vyplnění formuláře, byl popsán jako spam – nebo, jak je dobře známo, jako zpráva ze seznamky. Mnoho hodnotitelů jej jednoduše ignorovalo.

Praktické řešení: při nastavování hodnocení ve FourteenFish okamžitě upozorněte svého hodnotitele: „Dostanete e-mail od FourteenFish – vypadá trochu neobvykle, ale je to skutečná věc, prosím, nemažte ji.“ Ještě lepší je, pokud je s vámi váš hodnotitel, zkuste formulář vyplnit společně na místě, dokud jste oba ještě v místnosti. Jakmile se oba rozejdete každý svou cestou, pravděpodobnost dokončení s každou hodinou prudce klesá.

Hodnotitelé často volí zdvořilou neurčitost, zvláště pokud nemají mnoho zkušeností s formátem MiniCEX. „To bylo dobré – výborně udělané“ je sice příjemné, ale zbytečné. Když to uslyšíte, neusmívejte se jen a nepřikyvujte.

Dvě otázky, které konzistentně odhalují užitečnější zpětnou vazbu:

• „Co jsem udělal/a a co jsi považoval/a za nejúčinnější?“ — vynucuje konkrétní pozitivní bod, nikoli zobecnění
• „Co byste mi doporučil/a, abych příště udělal/a jinak?“ — většina hodnotitelů na tuto otázku přímo položí promyšlený vývojový bod

Tyto dvě otázky fungují, protože jsou konkrétní, neohrožují a pro zaneprázdněného hodnotitele je snadné na ně odpovědět. Pokyny Yorkshire Deanery tento přístup výslovně doporučují: pokud hodnotitel napíše nevýrazný komentář typu „vedl dobře“, požádejte ho, aby před koncem konverzace identifikoval něco konkrétního a něco vývojového.

Většina stážistů se v určitém okamžiku setká s situací, kdy si během kurzu uvědomí, že mají potíže – něco jim uniklo, pacient je složitější, než se očekávalo, nebo se jim mysl vyprázdní.

Nejužitečnější věc, kterou v tuto chvíli můžete udělat, je zůstaňte viditelní ohledně svého uvažováníŘíct nahlas „Chci se ujistit, že jsem na nic nezapomněl – dovolte mi zkontrolovat ještě jednu věc“ má dva účinky: prokazuje to vašemu hodnotiteli organizované klinické myšlení a ve skutečnosti vám to pomáhá myslet jasněji. Hodnotitelé si mnohem více cení schopnosti rozpoznat nejistotu a zotavit se z ní, než aby penalizovali původní selhání.

Kvalitativní výzkum se stážisty důsledně ukazuje, že jak zacházet s Obtíže během konzultace se posuzují velkoryseji než to, zda obtíže vůbec vznikly. Metodické zotavení je dovednost, kterou stojí za to prokázat.

Mnoho stážistů považuje oslovování zkušených klinických pracovníků za nejnepříjemnější část celého procesu. Klíčem je co nejvíce usnadnit hodnotiteli souhlas – a formulovat ho jako krátký, výstižný požadavek, nikoli jako vágní a otevřený dotaz.

Co funguje v praxi:

• Buďte konkrétní ohledně času: „Bude to trvat asi 15 minut a pak už jen potřebuji, abyste vyplnili krátký formulář na FourteenFish – registrace je zdarma.“
• Pokud se zdají váhat, snižte požadavek: „Mohl byste mě v příštích dvou týdnech pozorovat jen s jedním pacientem? Mohu se přizpůsobit vašemu harmonogramu.“
• Pokud jste v týmu noví, dejte tomu pár dní, než se zeptáte – konzultant, který vás viděl pracovat, obvykle poskytuje lepší zpětnou vazbu než ten, kdo se s vámi setkává bez objednání.
• Pokud se váš klinický supervizor nedokáže vyrovnat, napište mu e-mail s konkrétním návrhem data a času. Mít konkrétní otázku je mnohem snazší říct ano než „můžeme si někdy udělat MiniCEX?“.

Hlavní princip: udělejte to malé, specifické a snadné. Nadřízení jsou zřídka neochotní – často jsou prostě zaneprázdnění a velké nedefinované požadavky se snadno odkládají.

Stážisté, kteří z MiniCEXů vytěží maximum, považují každý z nich za datový bod v probíhajícím cyklu, nikoli za samostatnou událost. Po každém hodnocení:

• Všimněte si konkrétního vývojového bodu ze zpětné vazby – stačí jedna věta
• Před vaším dalším MiniCEX si záměrně vyberte případ nebo doménu, která vám umožní se daným bodem zabývat.
• Řekněte svému dalšímu hodnotiteli, na čem pracujete: „Na mém posledním MiniCEX jsem dostal zpětnou vazbu, že bych mohl být na konci konzultací strukturovanější – obzvláště by mě zajímal váš dnešní názor na to.“

Tento přístup dělá dvě věci. Zaprvé vytváří viditelný příběh o pokroku ve vašem portfoliu – přesně to, co chce vidět váš ARCP panel. Zadruhé, každý MiniCEX vás skutečně něčemu naučí, spíše než aby se jednalo o opakování stejné zkušenosti s jiným podpisem konzultanta.

Výzkum samoregulovaného učení u stážistů důsledně ukazuje, že ti s jasným cíl učení (spíše než jen výkonnostní cíl) pro každé hodnocení extrahovat z téhož procesu podstatně větší vzdělávací hodnotu.

IMG neustále s sebou nesou dva specifické problémy spojené s MiniCEX a oběma je dobré se vyhnout před vaším prvním nasazením do nemocnice:

1. Styl komunikace zaměřený na pacienta se zdá být nezvyklý. Mnoho zdravotnických systémů mimo Spojené království má spíše paternalistický styl – lékař vede, pacient následuje a otázky ohledně toho, co si pacient myslí nebo čeho se obává, nejsou běžné. V britském systému není zkoumání ICE, vysvětlování uvažování a explicitní sdílení rozhodnutí jen „příjemné mít“ – jedná se o hodnocené kompetence. Jedná se o kulturní i klinický posun. Než se s nimi setkáte pod dohledem, explicitně si je procvičte v simulovaných konzultacích.

2. Oslovování zkušených klinických lékařů je společensky nepříjemné. V některých lékařských kulturách se může žádost o posouzení od seniora jevit jako troufalá nebo nevhodná. Ve vzdělávacím systému Spojeného království je to nejen přijatelné – je to očekáváno a vítáno. Váš klinický supervizor má formální odpovědnost vás posoudit. Požádat ho o to je součástí vzdělávací smlouvy, nikoli vnucováním.

Praktická rada od stážistů: hned na začátku nového pracovního místa v nemocnici se představte svému klinickému supervizorovi, vysvětlete, že jste registrátorem praktických lékařů v rámci školení MRCGP a zmiňte, že během rotace budete muset zařídit dva MiniCEXy. Udělat to v prvním týdnu – kdy není časový tlak – je mnohem snazší než se snažit najít místo v 11. týdnu.

Časový tlak a neochotní hodnotitelé jsou dvě nejčastěji uváděné překážky pro dokončení MiniCEX na britských stážistických fórech. Tyto strategie jsou konzistentně uváděny jako účinné a všechny jsou v souladu s očekáváními RCGP.

Navázání na stávající pracovní postup

Nemusíte si vytvářet samostatný „hodnotící čas“. Sdělte registrátorovi nebo konzultantovi na začátku směny: „U dalšího nového pacienta, mohl byste mě sledovat a zároveň uděláme MiniCEX?“ Tím se zabrání sjednávání konkrétních dodatečných závazků a je to zcela přijatelné – pokud je možné setkání přímo pozorovat.

Model rychlé zpětné vazby

Mnoho hodnotitelů se zdráhá představy „papírování“. Snižte vnímanou zátěž: požádejte o ústní zpětnou vazbu ihned do 1–2 minut po setkání a poté sami napište stručné shrnutí do FourteenFish, dokud je hodnotitel stále s vámi. Většina je ochotna, když ví, že vyplnění formuláře nezabere 15 minut. Přihlaste se do FourteenFish v telefonu. před pacienta vidíte, takže nedochází k žádnému zpoždění.

Vždy mějte pacienta s plánem B.

Pokud plánovaný případ selže (pacient propuštěn, konzultant odvolán, případ příliš složitý), zabráníte plýtvání přípravou z hlediska jiného vhodného pacienta. Během jakékoli pohotovostní služby s plánovaným MiniCEX mějte na paměti jeden nebo dva nové příjemy jako alternativy.

Normalizujte to s týmem brzy

Během prvních několika dnů po napsání nového příspěvku se mimochodem zmiňte o: „V rámci výcviku praktického lékaře potřebuji provádět mini-CEX – občas vás požádám, abyste mě sledovali; pokaždé by to mělo trvat jen asi 5 minut.“ Jakmile si tým na tuto myšlenku zvykne, rychlý „Uděláme tohle jako mini-CEX?“ stává se mnohem snazším než se pokaždé studeně ptát.

Využívejte přirozené přestávky v pracovním dni

• Nový příjem na akutní lékařskou jednotku nebo
• Do kliniky dorazila nová doporučená pacientka
• Pacient, kterého stejně chystáte navštívit kvůli plánování propuštění
• Poslední nový pacient na vizitě oddělení, kde je stále přítomen konzultant

Stážisté hodně diskutují o emocionálních zkušenostech s MiniCEXy na online fórech. Opakovaně se objevují stejné vzorce. Znalost těchto vzorců předem usnadňuje jejich zvládání, když se vám stanou.

Toto jsou úvahy, které se důsledně objevují v diskusích stážistů britských praktických lékařů a jsou v souladu s oficiálními pokyny. Žádná z nich není v příručce. Všechny by bylo užitečné je znát na začátku.

Použijte vyplněné MiniCEXy jako výchozí bod pro tutoriály:

• Požádejte účastníka školení, aby podrobně popsal danou situaci – co se stalo, co udělal a proč
• Společně si projděte písemnou zpětnou vazbu: co bylo silné, co bylo potřeba vylepšit a zda se účastník školení shoduje s názorem hodnotitele.
• Prozkoumejte klinické zdůvodnění plánu léčby – využijte ho jako vstup do diskuse ve stylu CbD
• Zeptejte se: „Kdybyste si to setkání mohli zopakovat zítra, co byste udělali jinak?“
• Prodiskutujte, zda zpětná vazba souvisí s něčím v PDP účastníka školení.
• Pro stážisty, kteří obdrželi hodnocení pod očekáváním: využijte to konstruktivně. Prozkoumejte, co se stalo, bez odsuzování – často existuje specifická mezera (klinické znalosti, struktura konzultací), na kterou se lze zaměřit.

• ICE je v nemocničních konzultacích zkoumána jen zřídka. Školenci se neptají na myšlenky a obavy pacientů na oddělení nebo v ambulantním prostředí. Připomeňte jim, že toto je hodnoceno v rámci komunikace i v sekundární péči.
• Organizace a efektivita jsou často opomíjeny. Stážisté se zaměřují na anamnézu a diagnózu, ale konzultaci si explicitně neplánují ani nestanovují čas. U mnoha stážistů dosahuje tato oblast nižšího skóre, než by měla.
• Profesionalita může pod tlakem sklouznout. Dávejte pozor na stážisty, kteří se stávají drsnějšími nebo méně zaměřenými na pacienta, když jsou zaneprázdněni nebo úzkostliví. Pozorovaná setkání to často odhalují.
• Stážisté si pro MiniCEXy často vybírají „bezpečné“ případy. Jemně je vyzvěte, aby používali i případy, které odhalí jejich slabší stránky – právě tam je ten růst.
• Zpětná vazba se ne vždy promítá do učení. Mnoho účastníků školení sice slyší zpětnou vazbu, ale nic nezmění. Zeptejte se explicitně: „Co jste po tom MiniCEXu vlastně udělali jinak?“

Tyto otázky mohou po konferenci MiniCEX podnítit bohatou vzdělávací diskusi:

• „Co jste se z tohoto setkání dozvěděl o svém klinickém uvažování?“
• „Jak pacient zřejmě prožíval tu konzultaci? Co vás k tomu vede?“
• „Odhadce poznamenal [X] – myslíte si, že to bylo spravedlivé? Co si myslíte, že viděli?“
• „Kdybys v tom střetnutí měl o pět minut víc, co bys s nimi udělal?“
• "Jak by vypadala ideální verze takové konzultace?"
• „Jak se srovnává zpětná vazba z této burzy MiniCEX s tím, co ukázala vaše předchozí burza MiniCEX?“
• „Měli bychom tohle přidat do vašeho PDP, nebo to souvisí s něčím, co už na něm je?“

Jako ES budete pomáhat svému stážistovi budovat portfolio, které bude podporovat jeho ARCP. Konkrétně u MiniCEXů bude panel hledat:

• Minimální požadovaný počet absolvovaných za rok výcviku (nejen na konci výcviku)
• Rozmanitost klinických problémů, úrovní složitosti a posuzovaných aspektů
• Důkazy o postupu – vykazují pozdější MiniCEXy zlepšení ve srovnání s dřívějšími?
• Kvalita písemné zpětné vazby – nejen známky, ale i smysluplný komentář hodnotitele
• Důkaz, že se účastník školení zamyslel nad zpětnou vazbou – studijní deníky, záznamy v PDP nebo propojené CCR
• Rozloženo mezi různé hodnotitele – ne všichni od stejného konzultanta

Stážista, který splnil minimální počet požadavků, ale bez rozmanitosti, bez reflexe a s identickou vágní zpětnou vazbou na každý formulář, riskuje, že bude na ARCP požádán o poskytnutí dalších důkazů.

V ST1 a ST2: 2 MiniCEX na jedno umístění mimo primární péči (nemocniční), jako součást minimálního počtu 4 COT a/nebo MiniCEX za školící rok. V ST3: žádné – místo toho se dělají COTy. Vždy si ověřte aktuální pokyny RCGP WPBA nebo požadavky vašeho děkana, protože minimální počet se může v jednotlivých regionech mírně lišit.

Ne. RCGP výslovně uvádí, že MiniCEX a CbD by se neměly provádět u stejného pacienta. Každý nástroj musí poskytovat nezávislé důkazy z jiného setkání.

Nepanikařte – je to běžné. Informujte je sami. Ukažte jim pokyny RCGP nebo sekci ke stažení Bradford VTS. Projděte je formulářem na FourteenFish. Většina z nich vám ráda pomůže, jakmile pochopí, o co jde. Pokyny pro posuzovatele RCGP jsou obzvláště užitečné pro nové posuzovatele.

Znamená to, že existuje specifická oblast, které je třeba se zaměřit. Jediná známka pod očekáváním není krizí – je to signál k učení. Prodiskutujte to se svým školicím pracovníkem na vaší příští schůzce, identifikujte konkrétní mezeru (klinické znalosti? struktura konzultací? něco jiného?) a dohodněte se na cíleném plánu. Váš školicí pracovník se o tom musí dozvědět neprodleně, nikoli až při šestiměsíčním hodnocení.

Ne – MiniCEXy se provádějí pouze v neprimární péči (nemocnicích). COTy s vámi místo toho provádí váš školitel praktického lékaře. Oba nástroje hodnotí stejné široké kompetence v různých klinických kontextech.

To záleží na prostředí. Pokud je umístění klasifikováno jako umístění mimo primární péči, pak v zásadě ano. Pokud však hodnotitel v daném prostředí nesplňuje požadavky GMC na hodnotitele, nemusí se hodnocení započítat do povinného dokladu WPBA. Pokud si nejste jisti ohledně svého konkrétního umístění, vždy se obraťte na svůj děkanát.

Co nejdříve se poraďte se svým pedagogickým supervizorem. Může vám pomoci s plánováním, jak dohnat zbývající čas na rotaci. Nečekejte do posledního týdne a pak se nesnažte udělat všechno najednou – utrpí tím jak kvalita hodnocení, tak i kvalita zpětné vazby.

Nejčastěji se objevují dvě věci. Zaprvé, komunikační styl zaměřený na pacienta, který se hodnotí v oblasti komunikace, může být pro ty, kteří jsou vyškoleni ve zdravotnických systémech s paternalistickým modelem, nezvyklý – očekávání aktivního prozkoumávání ICE a sdílení rozhodnutí je kulturním i klinickým posunem. Zadruhé, oslovení vedoucích konzultantů a žádost o jejich pozorování se může zdát nepříjemné. Ve Spojeném království je to zcela normální a očekávané – vaši senioři chtějí vaše školení podpořit.